Diskuse k výpiskuJiří Wolker - Pohádky (2) Český-jazyk.cz - ČTENÁŘSKÝ DENÍK » rozbor díla: Pohádky (2) (Jiří Wolker) - Tato sbírka pohádek obsahuje pět pohádek. První se jmenuje O knihaři a básníkovi. Je to o městě, které je rozděleno na dvě části. Jedna je bohatá a plná veselí, kde lidé neznají Těžká hodina vycházející v roce 1922 je především sbírkou vynikajících balad a sociálních básní. Patří mezi ně například básně Oči, Balada o snu, Mirogoj, Moře, Balada milostná a Fotografie. Z dalších děl můžeme uvést dramata Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť. Jiří Wolker umírá v nedožitých Balada pojednává o topiči, který se jmenuje Antonín. Antonín již dvacet pět let pracuje v elektrárně, kde přikládá do kotle. Vždy, když přihazuje uhlí, mu do očí spadne prach. Jeho žena si všimne, že už nemá oči takové, jaké je měl před dvaceti pěti lety. Když to poví soudruhům, vysmějí se mu. směr, který měl svůj program – roku 1922 Jiří Wolker sepsal Manifest – Proletářské umění. podepsali S.K.Neuman, J. Seifert, Josef Hora; byla mu blízká skupina Děvětsil – vznikla z ideálů proletářského umění, sdružovala divadelní básníky; nejdříve se přikláněli k Wolkerovi, později se od něj odvrátili Jiří Wolker - Těžká hodina, Host do domu. Známé jsou básně Svatý Kopeček, Poštovní schránka. Pochází z Prostějova a část života prožil na Sv. Kopečku u Olomouce, zemřel velmi mlád (24let). Jaroslav Seifert-dostal Nobelovu cenu, dbal na krásu jazyka. Napsal mnoho básnických sbírek¨ Sb. Český-jazyk.cz - ČÍTANKA: Balada o nenarozeném dítěti (Těžká hodina) (Jiří Wolker) - Nejdříve se na sebe usmáli, potom se do sebe zamilovali u lucerny na nábřeží, kde voda běží a běží a lidé stojí, jako by odrazem světel na ní byli. Poštovní schránka na rohu ulice, to není kdejaká lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice, Tak takhle kdysi opěvoval jeden z našich velkých básníků docela všední věc, poštovní schránku, do které vhazovali lidé svá psaníčka, někdy smutná, jindy veselá, aby je pošťáci doručili svým adresátům. Mirogoj (Těžká hodina) Na záhřebském hřbitově, na Mirogoji. z očí se sloupla mi jižní sladká zem, na záhřebském hřbitově tisíce křížů stojí, ty jediné v očích svých udržel jsem, ty kříže dřevěné, tak stejné, tak stejné, jak stejná je smrt vojáků zabitých v boji. Zdřevěnělé ruce, spoutané v zápěstí, lbidq5.